Teplárna radí při studeném radiátoru nejdřív zjistit, jestli topí sousedům. Lidé se tak po dvaceti letech poprvé poznali
MOSTECKO — Severočeská teplárenská spustila sérii návodů Potřebuji pomoc. Radí v ní, co dělat, když radiátor nehřeje nebo neteče teplá voda. Než člověk zavolá na bezplatnou Zelenou linku, má zkontrolovat ventil, odvzdušnit topení a zjistit, jestli topí ostatním radiátorům v bytě a v celém domě. Tedy sousedům.
Právě tenhle poslední krok se ukázal jako nejtěžší.
Krok první: zazvonit
Mnoho lidí zjistilo, že sousedy znají jen z rozdílu ve zvuku kroků na schodech. Ví, kdo vynáší koš v půl sedmé a čí pes štěká ve čtvrtek. Neví ale, jak se jmenují, a tím méně, jestli jim topí.
Zazvonit u cizích dveří a zeptat se „můžu vám sáhnout na radiátor?“ chce odvahu. Někteří proto prý nejdřív nacvičovali před zrcadlem. Jiní sousedovi nechali na dveřích lísteček, odpověď čekali tři dny a mezitím topili fénem.
Krok druhý: sáhnout
Když se dveře otevřely, nastala nová situace. Radiátor bývá v obýváku, a tak se člověk na cestě k němu dozví víc, než čekal: jakou má soused sedačku, co sleduje v televizi a že má doma úplně stejnou lampu z výprodeje. Kontrola, která měla trvat minutu, obvykle skončila u kávy.
Krok třetí: skupina
Po prvním kole kontrol vznikly v domech skupiny v telefonech. Původně měly sloužit jen k hlášení, kdo má teplo. Během týdne se v nich ale řešilo všechno: kdo půjčí štafle, čí jsou boty na chodbě a kdo upeče na Mikuláše. Předseda společenství vlastníků, kterému se podle návodu mají hlásit závady, se z člověka, kterého nikdo neznal, stal nejoblíbenější osobou v domě.
Krok čtvrtý: teplo
V některých domech už se plánují společné večeře. Lidé, kteří se dvacet let míjeli bez pozdravu, si teď na schodech podávají ruce a ptají se, jak se daří ventilu.
A topení? Ve většině případů stačilo otočit ventilem na radiátoru, jak radí hned první bod návodu. Někteří ho ale potají zase zavřeli. Kdyby začalo topit, nebyl by už důvod zvonit.