Divadlo rozmanitostí uvedlo pohádku bez jediného slova. Dvouletí diváci využili ticho a odehráli vlastní představení
MOST — Divadlo rozmanitostí uvedlo v sobotu 21. listopadu na Malé scéně premiéru loutkové pohádky Krokosaurus Dinodýl. Představení je pro děti od dvou let a je nonverbální: dinosaurus s příliš krátkými ručičkami, krokodýl s tlamou, kterou neumí ovládat, a roztržitý pták Dodo se v moderním světě učí spolupracovat, aby nevyhynuli. Hudbu složil berlínský skladatel Mathias Baresel, další veřejná repríza je 9. prosince.
Tvůrci chtěli vytvořit svět malých, něžných absurdit. Netušili, že publikum má vlastní.
Kdo nemluví, ten přenechává slovo
Každý rodič dvouletého dítěte ví, že v divadle se nejvíc mluví v hledišti. Při běžné pohádce mají herci aspoň šanci diváky překřičet. Tady se ale na jevišti mlčí, a dvouletí diváci to podle všeho pochopili jako pozvánku.
Už v první minutě se ze třetí řady ozvalo hlasité „dino!“. Ve druhé minutě přidal někdo z první řady „ham!“, když krokodýl otevřel tlamu. Kolem páté minuty bylo jasné, že představení má souběžně dvě verze: tichou na jevišti a ozvučenou v sále, se sólovými výstupy, komentáři a jedním dramatickým odchodem na toaletu.
Rodiče v roli dabérů
Dospělí se rychle zapojili. Nejdřív šeptem: „Podívej, dino nedosáhne.“ Pak už normálně, protože šeptat proti dvaceti dvouletým nemá smysl. Na konci první půlhodiny tak sál připomínal kino s živým dabingem do dvaceti jazyků, z nichž polovina zněla jako „aaa!“.
Nejsilnějším momentem byla podle diváků scéna, kdy roztržitý pták Dodo zapomněl, co měl udělat. Několik dětí mu to začalo nahlas radit. Jedno vyběhlo až k jevišti a podalo mu svůj piškot.
Inspirace pro reprízu
Divadlo by mohlo podle neoficiálních úvah z premiéry zvážit, zda nepřipsat dvouleté diváky do programu jako spoluautory. Rodiče by zase ocenili lístky s kolonkou „počet replik, které vaše dítě během představení pronese“. Rekord ze soboty se odhaduje na 340.
Herci představení odehráli do konce bez jediného slova, jak bylo v plánu. Na děkovačce se ale prý poprvé usmáli tak, že to bylo vidět i přes loutky. Nejpřísnější kritik, asi dvouletý, zhodnotil celé dílo jedním slovem: „Ještě.“ Lepší recenzi divadlo pro nejmenší dostat nemůže.